Příběhy z praxe

"Blanko, já ho miluju a on říká, že miluje mě. Ale jsme spolu už skoro tři roky a já pořád nevím, jestli ten vztah někam směřuje."

"Blanko, já vím, že ten vztah nebyl dobrý. Ale stejně každé ráno vezmu telefon a čekám, jestli mi nenapsal. Co mám dělat, abych se z toho konečně dostala?"

"Blanko, jak poznám, že už nemá smysl bojovat? Co když odejdu příliš brzy a jednou toho budu litovat?"

"Blanko, už několik týdnů se neozval. Pořád na něj myslím a nejraději bych mu napsala. Jenže nevím, jestli tím něco zachráním, nebo se zase jenom zklamu. Mám udělat první krok?"

"Blanko, řekl mi, že potřebuje prostor. Že si musí srovnat věci v hlavě. Co to ale znamená? Mám čekat, nebo je to jen hezčí způsob, jak mi říct, že už mě nechce?"

"Blanko, já mám snad na ty chlapy nějaký radar. Vždycky vypadají úplně jinak, ale nakonec zjistím, že jsem zase ve stejném vztahu."

"Blanko, je mi přes padesát. Děti už mají svůj život, manželství skončilo a já jsem několik let sama. Myslíte, že ještě vůbec můžu někoho potkat?"

"Blanko, myslíte, že ještě někdy potkám někoho, s kým budu opravdu šťastná?"

"Blanko, my se pořád rozcházíme a zase se k sobě vracíme. Vím, že ten vztah není jednoduchý, ale nedokážu ho pustit. Myslíte, že mezi námi může být karmické pouto?"

"Blanko, ještě před měsícem bylo všechno krásné. Psali jsme si, plánovali, co budeme dělat, říkal mi, že je se mnou šťastný. A teď mám pocit, jako bych vedle sebe měla úplně jiného člověka. Co se stalo?"